Historie Horní tvrze

První písemná zmínka o Kestřanech pochází z roku 1315, kdy majitel Horní tvrze Albert z Kestřan daroval klášteru v Písku louku Okopanici. Albert z Kestřan měl tři syny, Michala, Šimona a Bartoloměje, jejichž jména se připomínají k roku 1338. Od prvopočátku měli páni na Kestřanech manskou povinnost vůči panovníkovi, což v praxi znamenalo, že v případě potřeby museli sloužit králi čtyřmi koňmi zbrojnými.

Dalším významným členem rodu byl Vaněk Koktan, který získal Kestřany roku 1446 koupí od svého strýce Arnošta. Horní tvrz zvelebil, nechal přistavit věže a hradbu s bránou, a udělal z ní na tu dobu moderní a pohodlné sídlo. Zřejmě i to bylo důvodem, proč si v roce 1452 král Jiřík z Poděbrad vybral Kestřany jako místo, kde se položil se svým vojskem, když táhl na odbojné město Písek.

V roce 1460 se majitelem Horní tvrze stal Bohuslav, synovec Vaňka Koktana. V roce 1475 přikoupil i Barochovský díl Kestřan (Dolní tvrz) a založil Velký Potoční rybník, který je dnes přírodní památkou. Synové Bohuslava z Kestřan, Václav a Jiřík, nabídli roku 1491 svou část Kestřan Jindřichu ze Švamberka. Prodej se uskutečnil v roce 1492, a hned poté si Jindřich vymohl na králi Vladislavovi osvobození Kestřan z manských povinností a král tak učinil ve prospěch všech kestřanských statků. V roce 1495 dokoupil Jindřich poslední díl Kestřan i s třetí tvrzí a sjednotil tak panství do jednoho celku.

Švamberkové přestavěli tvrz do podoby, kterou vidíme dnes, a z Dolní tvrze udělali pivovar. Panství v této době čítalo také 41 rybníků, a bylo téměř stejně výnosné, jako panství orlické.

Švamberkové zde zůstávají až do vymření místní rodové větve, kdy Jan Vilém II. ze Švamberka roku 1651 umírá. Panství zdědila jeho dcera Františka Polyxena, která si v témže roce bere hraběte Karla Francze Paara. Kvůli většímu pohodlí si v roce 1652 nechávají v Kestřanech stavět nový zámek. Založili u něj velikou okrasnou zahradu a vinici.

V roce 1661 umírá hrabě Paar. Františka Polyxena si nechává Kestřany až do roku 1678, kdy je prodává Elišce Zuzaně Vratislavové z Geršoftu. Od ní je ale už v roce 1685 kupuje Adam Humprecht Fortunát Koc z Dobrše, který se později stane dokonce hejtmanem prácheňského kraje. Není to však dobrý hospodář a za jeho správy Kestřany chátrají. A tak je už v roce 1700 prodává knížeti Ferdinandovi ze Schwarzenberka.

Kestřany byly připojeny k protivínskému panství a na zámku se usídlil schwarzenberský správce. Všechny cenné věci byly převezeny na ostatní schwarzenberské statky. V 18. století byl starý dřevěný most na Horní tvrz nahrazen kamenným. Také byl postaven lihovar a další hospodářské budovy.

V majetku Schwarzenbergů zůstaly Kestřany až do první pozemkové reformy v roce 1924. Tehdy panství prodali Státním lesům a statkům. V době komunismu obhospodařovalo Kestřanské tvrze JZD a na Horní tvrzi se až do 70. let bydlelo. V 70. a 80. letech přešel celý areál pod Prácheňské muzeum. V této době bylo provedeno zajištění tvrze a první opravy. V roce 1990 celý areál koupilo Zemědělské družstvo Kestřany a Horní tvrz vlastnilo až do roku 2005, kdy ji koupila rodina Haladových. Od této doby je tvrz v soukromých rukách a je postupně opravována.

Stavební fáze Horní tvrze

Horní tvrz prošla třemi velkými stavebními fázemi. První je z přelomu 13./14. století, kdy byla postavena jednoduchá tvrz obdélného tvaru (dnes budova Purkrabství). Druhá velká stavební fáze pochází z let 1448 – 1451, kdy Horní tvrz vlastnil Vaněk Koktan. Tehdy vznikly obytné věže a hradba se vstupní bránou. Třetí a poslední stavební fáze započala po roce 1492, kdy se majitelem stal Jindřich ze Švamberka, a na počátku 16. století nechal postavit palácový trakt s kaplí.

Purkrabství – nejstarší část tvrze. Původně se vstupovalo do místnosti vpravo, která sloužila jako vstup do patra, do sklepa a do levé místnosti s žebrovou klenbou. Tato levá místnost byla místem k setkávání obyvatel tvrze, ale i jejich návštěv. Byla proto nejzdobnější. Žebra v místnosti jsou vyrobena z cihelných tvarovek, zřejmě proto, že cihla byla daleko levnější materiál, než kámen, který se používal na velkých stavbách. V patře se pak nacházely spací komory majitelů tvrze.

Věže – věž u kaple a věž u brány měli ve své době hlavně funkci obytnou. Vždy se vstupovalo do prvního patra z hradeb. Místnost v prvním patře sloužila jako jakási chodba s posezením, odtud se chodilo do spodních pater (sklepů) a do horních pater. Druhé patro sloužilo jako „obývací pokoj“ obyvatel tvrze a ve třetím, nejvyšším patře se nacházely spací komůrky. Věž u brány byla za Švamberků přestavena a spodní patro (původní sklep) byl předělán na kancelář švamberského správce a písaře. V místnosti vedle, s renesančním portálem a šestidílným oknem, se pak nacházel jeho byt.

Palácový trakt – byl postaven kolem roku 1516 tak, že byl předsazen před původní hradbu. Kvůli tomu byla vystavena nová vstupní brána. Spodní část palácového traktu zabírá velký sál, který je zdoben renesanční výmalbou. V podkroví pak byly ložnice pro hosty Horní tvrze.

Kaple – kaple je zasvěcena sv. Máří Magdaléně, oblíbené světici Švamberků. Klenba je pozdně gotická, říká se jí sklípková, nebo také diamantová.

Lidomorna – jak název sám napovídá, věž sloužila jako příležitostné vězení. Původní jméno se nám zachovalo díky práci Augusta Sedláčka, který tvrze několikrát navštívil a zařadil je do svého díla „Hrady, zámky a tvrze království českého“.

Studna – nachází se pod věží lidomornou, je hluboká 9,6 m a byla postavena ve 14. století. Původní hradní studna z počátku osídlení na tvrzi stávala blíže nádvoří, mezi purkrabstvím a věží u kaple.

Kamenný most – nový kamenný most byl vystaven v 18. století Schwarzenberky namístě původního dřevěného padacího mostu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *